Jak to vše začalo?

Dalo by se říct, že za vše může koleno. Mým snem na střední škole bylo stát se profesionální volejbalovou hráčkou. Vše jsem tomu podřídila. Začala jsem dojíždět na gymnázium do vedlejšího města, kde jsme po vyučování trénovali. Jenže hned měsíc po nástupu jsem na turnaji špatně doskočila ze smeče…. A bylo hotovo. Diagnóza: přetržený kolenní křížový vaz, natržený postranní vaz a prasklý meniskus. V té chvíli se mi před očima zhroutil celý svět. Nicméně, následovala operace – plastika křížového vazu a dlouhé hojení. Zbytek školního roku jsem jezdila do školy vlakem o berlích. 

Prošla jsem rychlou rehabilitací, nic extra důkladného. V té době se nějaké funkční cvičení ještě moc neřešilo. Protože jsem ale byla cílevědomá a chtěla se co nejdříve dostat zpět do formy, vzala jsem proces zotavení do svých rukou a pečlivě chodila několikrát týdně do posilovny, kde jsem si sama cvičila. Nevědomky jsem si ale zadělala na další pohybové potíže.

Na kurt jsem se opět dostala o rok později, a to s kovovou ortézou na celou nohu. A od té doby se vše začalo v těle řetězit…časté výrony kotníků, zablokovaná záda, bolestivé rameno. Byl to takový začarovaný kruh – jedna část těla na chvíli bolet přestala a další se ozvala. Skoro každý měsíc jsem byla na chiropraxi se zablokovanou bederkou nebo žebry. Nebylo výjimkou, že jsem odehrála zápas nebo turnaj s ortézou na koleni, obou kotnících i na zádech. A všem to připadalo naprosto normální. 🙂 

I když se mé fyzické problémy zhoršovaly, odehrála jsem ještě několik sezón, dokonce jsem začala trénovat v té době začínající beachvolejbalové reprezentaci. Ve 20ti jsem se ale po dlouhém rozhodování s volejbalem rozloučila a začala má cesta napravování vlastního těla a poznávání funkčního pohybu. 

Už v USA, kde jsem žila 3 roky, jsem se certifikovala jako osobní trenér u National Academy of Sports Medicine. Po návratu do Čech jsem se pustila do intenzivního studia funkčního pohybu v IQ pohyb akademii a otevřela v roce 2011 Remedy Studio, kterým prošly již stovky žen s bolestmi pohybového aparátu. 

Nakonec se dá říct, že vše zlé je pro něco dobré. Zdravé cvičení a porozumění těla v souvislostech se stalo mou životní vášní, díky které jsem schopná pomáhat druhým s jejich pohybovými potížemi.

Taková normální rodinka…

Pocházím doslova z rodiny “kolenářů.” Plastikou křížového vazu si mimo mě prošla mamka ve 14ti letech po zranění z gymnastiky a bratr v 16ti letech po zranění z fotbalu. Mimo to mamka i děda mají “totálku” kolene. Jak říkám – taková normální rodinka, aneb sportem k trvalé invaliditě 🙂 Věřím, že úrazy kolenních vazů jsou do jisté míry genetické, a proto se o svá kolena musíme dobře starat. Pro mě je to i varovný signál, že už teď musím své děti připravovat do budoucna a cvičit s nimi, aby nemusely předčasně ukončit sportovní kariéru nebo nežily s bolestí.

Koleno v kontextu celého těla

Kde je vlastně zakopaný pes? Jak vznikají problémy s koleny? Odpověď na tuto otázku jsem našla až časem, když jsem začala chápat celé tělo v souvislostech. Paradoxem je, že problém není přímo v místě bolesti nebo zranění, ale vždy v segmentu pod nebo nad ním. Dá se říct, že naše koleno je pouze převodníkem mezi kyčlí a chodidlem. Na vině bývají nepohyblivé kyčelní klouby, chybně zatížené paty a neaktivní přednoží.

To znamená, že pokud s ním mám problém, neřeším nejdříve koleno, ale pracuji od chodidla nebo/a od kyčle. Na dolní končetinu se musíme dívat jako na celek. Dle principů biomechaniky má své správné sešroubování, které činí koleno super stabilní. Tato spirála dolní končetiny se musí podporovat cvičením i správným používáním kolene během dne, aby nedošlo k přetržení křížového vazu nebo artróze. 

Jak by mělo toto sešroubování vypadat?

Stehno se otáčí ven, lýtko dovnitř, pata ven, přednoží dovnitř. V praxi by to mělo vypadat tak, že je celá dolní končetina v ose – koleno nad druhým prstem a přesně pod kyčlí. To zní jednoduše, ne? Problém je, že většina lidí má toto sešroubování přehozené díky nesprávnému zatěžování dolní končetiny, přetěžování při sportu, nedostatku pohybu, ale i nesprávnému vývoji už v dětství. 

Můžou tak vznikat nohy do X (kolena směřují dovnitř) nebo do O (kolena směřují ven) a přitom i velké zatížení pro kolenní klouby, na které nerovnoměrně působí velké tahy okolních svalů. V ten moment stačí jeden špatný dopad ze smeče, jako v mém případě, a je vystaráno. Proto je i důležité sledovat vývoj nohou naších dětí, a když vidíme odchylky, tak je pravidelně konzultovat s dětským fyzioterapeutem a včas cvičit. Zároveň nikdy není pozdě začít svá kolena napravovat a napřimovat. Vždy můžeme ulevit bolestem, a tak minimálně zlepšit kvalitu svého života.

Pár rad pro kolenáře

 

1. Začni pracovat od chodidla a kyčelního kloubu.

Důležité je obnovit funkci svého chodidla – uvolnit stažené struktury, napřímit patní kost a získat opět sílu přednoží a prstců. Dále uvolnit kyčelní kloub, protáhnout a posílit svaly celé dolní končetiny a masírovat oblast okolo kolene (manuálně nebo pomocí ježků). Ideálně si najdi pohybového specialistu ve svém okolí, který ti s tímto pomůže.

2. Sleduj, jak koleno používáš během dne.

Kam tvé koleno směřuje, když stojíš, sedíš nebo chodíš? Jakým způsobem si sedáš a vstáváš ze židle? Vyjede ti koleno před špičky nebo zůstává nad kotníkem? Zamykáš a prověsíš svá kolena, když stojíš? Klíčem k trvalému úspěchu a kolen bez bolesti je nejdříve vnímat, jak svá kolena používáš během dne a pak postupně, krůček po krůčku, začít měnit, jak co děláš. Časem a pravidelným opakováním se pak tyto aktivity zautomatizují.

3. Jakou obuv nosíš?

Máš boty s vysokou podrážkou? Pak pravděpodbně ani nevnímáš, jak tvá noha našlapuje. Pokud narážíš při každém kroku patou do země, koleno se zalomí dovnitř a otřesy se přenesou až do kolene. Nebo naopak chodíš v tenké barefoot obuvi po asfaltu? I mně se nošení bosobot ve městě vymstilo a koleno začalo opět bolet. Radu, jak si vybrat správnou obuv, obsahuje například i můj článek Probuď svá chodidla.

4. Máš artrózu vysokého stupně a byla ti doporučená operace?

         I tak je jediné řešení cvičit, cvičit, cvičit. Díky důslednému cvičení a masírování tkání okolo kolene se mamce podařilo oddálit výměnu kolene o pár let. A bonus byl, že rekonvalescence po operaci byla rychlá v porovnání s jinými pacienty. Tkáň byla na zásah připravená a rychle se hojila. Navíc cvičila dál i po operaci a za 3 měsíce byla opět na nohou a převzala za mě chod Pilates studia, protože jsem byla po císařském řezu. 

Pokud máš problémy s koleny, nezoufej. Z našich bohatých rodinných zkušeností můžeme říct, že každá bolest má své řešení. Záleží jen na vůli a ochotě cvičit, a věnovat se svému tělu. Ono ti za to určitě poděkuje v podobě skvělých zážitků a činností, které sis nemyslela, že ještě někdy budeš dělat. 

Já se například po 10 letech postavila na lyže, a to poprvé od svého úrazu bez kovové ortézy. Cítím se na svém koleni opět jistě a stabilně, ale zároveň znám své limity, protože jsem se naučila své tělo vnímat. To přeji i tobě!

Pokud by tě zajímalo, jak se svým kolenem pracovat, přihlaš se na můj workshop – Kolena bez bolesti. Ráda tě uvidím!

 

Pro informaci o aktuálních termínech mě kontaktuj na [email protected]